Jmenuji se Markéta Kocianová a pocházím z Brna. Vlastně jsem zde prožila celý svůj život a je jen málo dalších míst, kde bych chtěla trvale žít. Do zahraničí jsem vycestovala málokdy, proto jsou moje oblíbená místa u nás. Miluji Vysočinu, hlavně Žďársko. Tady jsem trávila jako malá každé prázdniny.

Po Biskupském gymnáziu (pro zasvěcené Bigy) jsem šla jaksi samozřejmě na vysokou. Vystudovala jsem češtinu a historii, své oblíbené předměty, na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a těšila se, že se zavřu někam do archívu nebo knihovny a budu bádat. To byl můj sen. V životě by mne nenapadlo, že já, která na střední škole nebyla schopná před publikem souvisle přečíst zadaný text, se postavím dobrovolně před tabuli a budu učit!

Jak vidíte, stalo se. A vůbec nelituji. Přestože to není vždy jednoduché, učení mě baví. Učím už 8 let a zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by se dal označit za hloupého studenta. Pouze nenaučeného. Ano, někomu to jde pomaleji než jinému, ale pokud se chce, jde to. Vždycky říkám: „Nemusíte mít samé jedničky a být premianti, ale dostat čistou pětku je taky umění.“ Vždy si více cením vydřené trojky než opsané jedničky.

Jakožto češtinář miluji knihy a četbu. V posledních letech jsem si velmi oblíbila fantasy, přestože je tento žánr mnohými odsuzován. Mám ráda dobře vymyšlený fantasy svět a kupodivu mne to nenutí texty knih podvědomě interpretovat, jako se mi to stává jinde. Jako oddychová četba ideální.

Kromě knih se bavím ručními pracemi, vyšíváním, háčkováním, a již dva roky paličkuji. Začala jsem také zkoušet různé tvořivé techniky výtvarného směru – pletení z pedigu, drátkování, šperky z korálků či malování kávou. Naproti tomu jsem totální hudební antitalent. Několik let jsem se také věnovala aikidu.