Vysněná práce

Když jsem byla malá, povolání mých snů bylo stejné jako asi u všech malých holčiček. Jednu dobu jsem chtěla být herečka, potom zpěvačka, jednu dobu samozřejmě i princezna nebo královna a bylo mi jedno, jestli to je uskutečnitelné, nebo ne. Od dob princezen a královen se toho mnoho změnilo, ovšem ani teď v mých šestnácti letech se nemůžu rozhodnout, do čeho se vrhnout a někdy si říkám, že se snad vrátím k té princezně či královně.            

Jsem velice nerozhodný člověk, všechno mi dlouho trvá a nemám ráda velké rozhodování. Proto si asi dokážete představit, jaký to ve mně byl vnitřní boj posledních pár let, kdy jsem se snažila přijít na kloub tomu, co to vlastně chci v životě dělat. Prošla jsem tolika fázemi, že už si všechny ani nepamatuji, vždy jsem se pro nějakou profesi nadchla, vydrželo mi to pár měsíců a pak to bylo pryč. Ovšem teď, už to bude skoro rok, co jsem se konečně pro něco nadchla a ono to nešlo pryč, zůstalo to tu se mnou a já si to teď velmi hýčkám. Nadchla jsem se pro psychologii, pro pochopení nás samotných, pro pomáhání druhým.

Mým velkým snem je tedy studovat psychologii a posléze se v této branži uplatnit. Nesmírně ráda bych si přála v budoucnu mít místo, kam se budou lidé často vracet a já jim budu moci pomáhat, radit, konzultovat a prostě si povídat. Chtěla bych, abych mohla pomoci mladým lidem, jako jsem teď já, pochopit sami sebe, ukázat, jak se vypořádat s temnými myšlenkami a stresovými situacemi. Chtěla bych pomoci dospělým, kteří se v životě ocitli na místě, kde nikdy být nechtěli a neví, jak sami se sebou pohnout a co udělat pro svoje štěstí.

Vychází to z mého vlastního života, tahle touha pomáhat. Ještě teď je pro mne někdy nesmírně těžké jenom vylézt z postele a přinutit se fungovat, a když jsem byla v tom nejhorším období, moc jsem si přála mít někoho, kdo by mi řekl, co přesně dělat, abych se postavila znovu na nohy. Mí rodiče si prošli bolestivým rozvodem a ani oni neměli s kým se o to podělit, neměli tu osobu, která by jim nestranně napověděla tu správnou cestu.

A tak teď jen doufám, že to není jedna z těch mých fází a že už tohle vysněné povolání ode mne neodběhne a že se mi podaří být přesně tím člověkem, kterého tolik lidí potřebuje a možná o tom zatím ani neví.

Pavla Krejčová, 2.K