Práce snů

Začnu asi tím, že každý by měl dělat to, co ho baví. Nehledě na peníze. Vstávat brzo ráno, protože musíte jít někam, kde vás to nebaví? Opravdu, tohle není to, co chcete. Dělejte něco, co vás baví, něco, co vás naplňuje, něco, čemu budete rozumět a to, co vás bude dělat šťastnými.

Už jako maličká holka jsem chtěla být spisovatelka. Chtěla jsem psát a vymýšlet vlastní svět, vlastní věci, lidi, netvory a podobné. Hodně jsem si psala deníčky, kam jsem i kreslila.

Poté mě to nějak přešlo, protože mi táta řekl, že musím ovládat dokonale češtinu, abych mohla být spisovatelka. Na chvíli jsem přestala psát. Ale pak jsem se k tomu vrátila, byla jsem starší, a tak už jsem se nenechala ovlivnit nikým. Začala jsem psát příběhy. V mém vymyšleném světě nemohli chybět netvoři a mýtické postavy. Kamarádům se to líbilo, a tak jsem pokračovala právě s fantasy tématikou.

A nyní píšu jen poezii a občas poetické příběhy. Tohle je to, co mě naplňuje a baví. Vypsat se z myšlenek, zanechat po sobě něco a třeba se v tom někdo najde. Tak jako já se našla v básních od Bukowského. Právě tohle mě inspirovalo k psaní básní. 

Dostala jsem nabídku napsat divadelní hru, mimo to se věnuji hraní v dramatickém kroužku a moc mě to baví.

Práce snů je pro mě psaní básní a her a hraní na jevišti. Na chvíli se stát někým jiným, užívat si kouzlo přítomného okamžiku. Není pro mě lepší pocit, než cítit pod nohama dřevěné parkety, na kterých můžete být čímkoliv. Prkna, jež znamenají svět.

Tohle je to, co já budu dělat. Půjdu si za svým a nic mě nezastaví, protože umělcům patří svět.

Spousta lidí mi říká, že mám talent a to mě posouvá dál. Něco dokázat, něco po sobě zanechat. To je to, proč tu jsem. Chci se naplno věnovat psaní a hraní v divadle. Být tam, kam patří moje srdce.

Anna Konečná, 2.K