Moje vysněné zaměstnání

Když se podívám do minulosti, tak jako u většiny se moje sny o vysněném zaměstnání hodně měnily. Začala jsem princeznou, dále jsem snila, že budu pracovat v bance, protože jako dítě jsem si tuto práci představovala jako v animovaném seriálu, že budu jako strýček skrblík skákat z hromady zlaťáku na druhou a bude to úžasné a samozřejmě jsem myslela, že zaměstnancům patří veškeré peníze v bance.

Po období v růžových brýlích jsem dospěla k tomu, že to funguje jinak, a tak jsem přešla radši k variantě najít si bohatého manžela. Naštěstí mne tento plán asi v deseti letech opustil a dlouhou dobu jsem žádné vysněné zaměstnání neměla. Samozřejmě mě občas něco napadlo, ale tyto sny trvaly obvykle tak týden, dva. V tomto období to byla zaměstnání od kuchařky, přes ochutnávače pokrmů, až po testování postelí. No dobře, to poslední se mě drží dodnes.

Zlom přišel v mých patnácti letech. Začala jsem chodit mezi lidi, poznávala svět a pomalu jsem zjišťovala, že moje srdce prahne po svobodě. A tak jsem dospěla k tomu, že práce, kterou chci dělat, je něco, co mě bude bavit. Až dostuduji, tak chci určitě pokračovat na vysokou školu. Chci určitě pracovat v umělecké sféře, takže tímto směrem bude zaměřená i vysoká škola. Ještě nevím, zda chci zůstat v Čechách, nebo se přemístit do zahraničí. Na to mám ještě času dost.

A teď se konečně dostáváme konkrétně k té práci. Chtěla bych, aby moje práce byla hodně spojená s cestováním. Proto hodně přemýšlím o fotografii v žurnalistice. Dále by mě bavilo pracovat s uměním. Například jako kurátorka, restaurátorka, nebo malířka. Bohužel stát se v dnešní době malířkou na takové úrovni, aby vás to uživilo, je takřka nemožné. Možná malířka pokojů, ale to není úplně ono.

Jako poslední, a to úplnou TOP možnost, která je na prvním místě v seznamu přání, je pracovat v módním průmyslu jako návrhářka oděvů, nebo v nějakém módním časopise. Módním časopisem nemyslím Květy, ale spíše něco světového formátu. Tato práce by snoubila všechny moje sny. Umění, módu, fotografii, cestování a psaní.

Takže tohle je taková moje představa vysněné práce. Bude to dlouhá a nelehká cesta, ale doufám, že se mi podaří dosáhnout tohoto cíle a budu jednoho dne dělat práci, která mě baví a naplňuje.

Barbora Javorinská, 2.K