MOJE VYSNĚNÉ POVOLÁNÍ

Všichni tady víte, že už se nějaký ten čas věnuji tanci. Hlavně latinsko-americkým tancům a pak především ZUMBĚ. Pokud to dobře počítám, už to budou celkem čtyři roky, co jsem svůj život zcela zasvětila profesionálnímu tancování ZUMBY. Možná by někdo mohl předpokládat, že bych se tancování chtěla věnovat ve své budoucí profesi, ale vůbec tomu tak není. I když je tanec mojí největší vášní a věnuji se mu již mnoho let. Rozhodně nikdy v životě mě nenapadlo, že bych s tancováním chtěla přestat a už nikdy se k němu nevrátit.

Nicméně moji lásku k tanci ještě mnohem více převyšuje láska ke knihám a literatuře obecně. Kde to vlastně všechno začalo? Nejvíce vděčím své učitelce češtiny ze základní školy. Vděčím jí za mnoho, co se v mém životě událo, ale nejvíce za to, že se vůbec v mém životě objevila. Nebýt jí, možná bych ani nikdy neobjevila kouzlo literatury. Pro mě je to osoba, která mě velice ovlivnila (v tom nejkladnějším slova smyslu) a díky ní jsem objevila to, co na knihách tak miluji. To, jak v hodinách vyprávěla o spisovatelích, s velkou pokorou a zvláštním leskem v očích, mě uchvátilo, a proto jsem se rozhodla, že bych v knihách chtěla také vidět takové kouzlo a mít přesně takový lesk v očích, když budu vyprávět o literatuře. Zbožňovala jsem, jak nám vždy vyprávěla o životě a dílech spisovatelů, kteří neměli lehký život, a i přesto dokázali ve svém životě tak mnoho. To je také důvod, proč mám ráda Shakespeara. Za svých pouhých 49 let života dokázal tolik, co by v dnešní době dokázal málokterý spisovatel. Napsal celkem 38 nezapomenutelných her a 154 sonetů. Když se podíváte na kterékoli období literárních dějin od 18. do 21 století., tak zjistíte, že Shakespeare je všude, v každé literární formě. Každý věk a každý autor mají svého Shakespeara. A to všechno má původ v člověku, o kterém ani nevíme, zda opravdu napsal hry, jež nesou jeho jméno. Jestli jste někdy slyšeli pojem intertextualita, tak víte, o čem mluvím. A pokud ne, tak vám výrazně doporučuji si přečíst knihu od již zesnulé Angely Cartrové Moudré děti a hned budete vědět, o čem je řeč. Když osadníci táhli na západ ve svých prérijních korábech, místa měli málo, a tak s sebou obvykle měli jen dvě knihy: Bibli a Shakespeara. Jmenujte mi jiného autora, jemuž jsou středoškoláci pravidelně vystavováni po celé čtyři roky studia!?

Ke knihám mám velmi blízký vztah už doby, kdy jsem byla malé dítě. Milovala jsem každou chvíli, kdy mi někdo z rodiny předčítal úžasné a báječné příběhy plné napětí a zvratů.

Takže otázka pořád zůstává položena… Čím bych vlastně chtěla jednou v životě být? Je to velmi jednoduché. I přes to, že mi spoustu lidí říká, že jsem se nejspíš pomátla. Mojí vysněnou profesí je stát se profesorkou literatury. Já vím, že to zní nejspíš šíleně. Všichni mi říkají: „A víš, jak dlouho na to budeš studovat?‘‘ nebo „Strávíš celý život tím, že budeš studovat a nebudeš mít ze života vůbec nic.“ Ale já se nenechávám odradit. Celý život mi házel někdo klacky pod nohy a já jsem jednoho krásného dne pochopila, že čas od času je nutné být tak trochu sobecký a jít si za svými sny. Samozřejmě, že jich mám víc a mým jediným snem není jen ležet v knihách.

Můj sen stát se profesorkou bych asi definovala jen tím, že miluji knihy jako... jako sůl. Bez které, jak všichni víme, se žádný kuchař neobejde. Asi bych nedokázala přesně definovat proč zrovna to, ale rozhodně vím, že svoji budoucnost chci zasvětit knihám, literatuře a spisovatelům, které zbožňuji. Možná se nestanu profesorem, ale doufám, že alespoň stále zůstanu u knih.

Agáta Balejová, 2.K