7.30-16.00h Střední škola KNIH, o. p. s. Bzenecká 4226/23, 628 00 Brno-Vinohrady

+420 734 235 890

Vysněná práce

Pavlincová Táňa

Vysněná práce

Když jsem byla malá, každý rok jsem měnila svoje rozhodnutí o vysněné práci. Možná jako malá jsem o vysněné práci měla větší  představu, než mám teď. Kdyby moje vysněná práce mohla vypadat tak, že bych dostávala peníze za to, že nic nedělám, byla by to ta „vysněná práce“.

Mojí vysněnou prací bylo stát se profesionální tanečnicí v divadle. Nebo po taneční konzervatoři pokračovat na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kde bych váhala nad specializací interpreta nebo choreografa. Ať už bych si vybrala cokoliv z VŠMU, byla by to moje vysněná práce. Ať už bych pracovala na sobě v souboru, nebo např. na taneční konzervatoři jako pedagog, dalo by se to nazvat tou „vysněnou prací“.

Bohužel se má představa rozplynula po tom, co jsem měla úraz. Najednou jsem měla před sebou docela těžkou situaci, a to vybrat si nějakou střední školu. Věděla jsem od začátku, že bych se chtěla vydat humanitním směrem. Přitom jsem si však nebyla vůbec jistá, že bych povolání spjaté s knihami chtěla dělat. Moje vysněná práce to zřejmě úplně nebude. Proto bych se na téma „vysněná práce“ vyjádřila jenom tak, že bych se po střední škole chtěla vydat na humanitně zaměřenou vysokou školu. Nebo pokud bych na tom byla zdravotně dobře, zvažovala bych i studium na VŠMU. Sice už ne jako interpret, ale například jako pedagog klasického tance nebo choreografka. Moje představy o vysněné práci se momentálně hodně rozcházejí s tím, co bych doopravdy za pár let chtěla dělat. Tím pádem bych mohla jen říct, že mám lepší představu o tom, co bych chtěla v blízké budoucnosti dělat, ale otázku práce bych nechala zatím jen tak „ležet“ na stole.

Pavlincová Táňa, 2.K

Petrlová Simona

Vysněná práce

Abych řekla pravdu, existuje průpovídka, která praví, že žádná práce není dokonalá. Žádná práce nesplňuje veškeré podmínky, které bychom chtěli. At' už se to týká čehokoli. A právě o tom bych vám nyní chtěla něco povědět. Je to můj názor.
Když nastoupíme do zaměstnání, je normální, že se trochu bojíme, neznáme nikoho, nejsme v práci zběhlí. V pořádku, časem si najdeme své přátele, bohužel někdy i nepřátele, a najdeme si své pravé místo.
Když jsme byli malí, vybírali jsme si různé, někdy až poněkud nedosažitelné cíle. Žili jsme fantazií a realita nám byla s prominutím úplně volná. Představovali jsme si, že políbíme zelenou žábu, která se promění v krásného prince, nebo že hrozného draka přemůže udatný rytíř, jistě mě chápete, že dámy?
Ve škole už jsme postupně dostávali rozum, tedy většina z nás, a ty cíle si upravovali, přidávali jsme různé drobnosti nebo jsme rovnou naše představy měnili od základu. Zjišťovali jsme, co nás opravdu baví. Začínali jsme se zaměřovat na tu danou věc/věci, zábavy, koníčky, postupně je zdokonalovali a tvrdě jsme pracovali. A jestli se nějaký šťastlivec narodil s velkým talentem, to je jeho věc, ale ať' mi nechodí na oči. 🙂
Jenže když dospíváme, musíme se rozhodnout. Je to těžká volba, kterou málokdo zvládne, jak profesoři říkají, na jedničku. Někdo své štěstí zkouší na několikero pokusů, a i přesto se mu nedaří. Není to ta známá karma, je to spíše jako neštěstí, o které nikdo nestojí.

A je to tady, jsem skoro dospělá a mám si vybrat, co budu dělat celý život. Tak s tím na mě nechoďte, raději si zalezu do postele a vylezu, až se mi bude chtít 🙂
Jsem velká holka, silná a bojovná žena a je na mně, jakou cestou se vydám, je to lehký, miluju knihy, tak nad čím otálet? Byla to všechno lehká volba, jen ne každému, jak už jsem v předchozích řádcích zmiňovala, se tak poštěstí. Nebo už jen kvůli rodičům... ale to je jiná kapitola.
Mám své vysněné povolání, vím, co chci dělat, ale přeci jen, má to svoje nevýhody, ale vyjmenovávat je by bylo jako čekání v dlouhé frontě na pomeranče a myslím si, že ne každého čtenáře zaměstnání cizího člověka zajímá, a proto jsem vzala tento článek v jiné formě než mé kolegyně ze třídy 🙂
Abych to všechno shrnula do jedné věty: práce je důležitá a dá člověku víc, než si dokáže představit, pokud tedy pomineme ty časté bolesti hlavy a oškubané nervy. Proto bych chtěla popřát všem, na které volba povolání teprve čeká, a těm, co už v zaměstnání jsou..... no, mějte se hezky 🙂

Simona Petrlová, 2.K

Horáková Viktorie

Vysněná práce

Nikdy jsem si nebyla jistá, co bych chtěla dělat, až budu dospělá. A teď se to tak nějak pomalu blíží a já si asi nejsem pořád úplně jistá. Samozřejmě mám nějaké sny, ale ani mezi těmi sny si nemůžu vybrat.

Ale dobře, zkusím to.

Řekla bych, že nejčastěji přemýšlím nad žurnalistikou. To se mě tak nějak drží už od 7. třídy.

Poslední dobou mě to táhne k módním časopisům.

Vždycky se mi hrozně líbilo, jak ve filmech pracovaly ženy v redakcích módních časopisů. Přijde mi to jako hrozně krásná práce, protože takový módní časopis si čte denně tisíce žen a ten pocit, že by četly něco, co jsem sepsala já, by byl prostě úžasný.

Už teď si doma dělám sama nástěnky, kde si shromažďuji různé fotky a nápady a jednou bych to chtěla všechno sepsat do časopisu.

Takže tohle bude asi moje vysněná práce. Třeba se to jednou splní.

Viktorie Horáková, 2.K

Balejová Agáta

Všichni tady víte, že už se nějaký ten čas věnuji tanci. Hlavně latinsko-americkým tancům a pak především ZUMBĚ. Pokud to dobře počítám, už to budou celkem čtyři roky, co jsem svůj život zcela zasvětila profesionálnímu tancování ZUMBY. Možná by někdo mohl předpokládat, že bych se tancování chtěla věnovat ve své budoucí profesi, ale vůbec tomu tak není. I když je tanec mojí největší vášní a věnuji se mu již mnoho let. Rozhodně nikdy v životě mě nenapadlo, že bych s tancováním chtěla přestat a už nikdy se k němu nevrátit.

Nicméně moji lásku k tanci ještě mnohem více převyšuje láska ke knihám a literatuře obecně. Kde to vlastně všechno začalo? Nejvíce vděčím své učitelce češtiny ze základní školy. Vděčím jí za mnoho, co se v mém životě událo, ale nejvíce za to, že se vůbec v mém životě objevila. Nebýt jí, možná bych ani nikdy neobjevila kouzlo literatury. Pro mě je to osoba, která mě velice ovlivnila (v tom nejkladnějším slova smyslu) a díky ní jsem objevila to, co na knihách tak miluji. To, jak v hodinách vyprávěla o spisovatelích, s velkou pokorou a zvláštním leskem v očích, mě uchvátilo, a proto jsem se rozhodla, že bych v knihách chtěla také vidět takové kouzlo a mít přesně takový lesk v očích, když budu vyprávět o literatuře. Zbožňovala jsem, jak nám vždy vyprávěla o životě a dílech spisovatelů, kteří neměli lehký život, a i přesto dokázali ve svém životě tak mnoho. To je také důvod, proč mám ráda Shakespeara. Za svých pouhých 49 let života dokázal tolik, co by v dnešní době dokázal málokterý spisovatel. Napsal celkem 38 nezapomenutelných her a 154 sonetů. Když se podíváte na kterékoli období literárních dějin od 18. do 21 století., tak zjistíte, že Shakespeare je všude, v každé literární formě. Každý věk a každý autor mají svého Shakespeara. A to všechno má původ v člověku, o kterém ani nevíme, zda opravdu napsal hry, jež nesou jeho jméno. Jestli jste někdy slyšeli pojem intertextualita, tak víte, o čem mluvím. A pokud ne, tak vám výrazně doporučuji si přečíst knihu od již zesnulé Angely Cartrové Moudré děti a hned budete vědět, o čem je řeč. Když osadníci táhli na západ ve svých prérijních korábech, místa měli málo, a tak s sebou obvykle měli jen dvě knihy: Bibli a Shakespeara. Jmenujte mi jiného autora, jemuž jsou středoškoláci pravidelně vystavováni po celé čtyři roky studia!?

Ke knihám mám velmi blízký vztah už doby, kdy jsem byla malé dítě. Milovala jsem každou chvíli, kdy mi někdo z rodiny předčítal úžasné a báječné příběhy plné napětí a zvratů.

Takže otázka pořád zůstává položena… Čím bych vlastně chtěla jednou v životě být? Je to velmi jednoduché. I přes to, že mi spoustu lidí říká, že jsem se nejspíš pomátla. Mojí vysněnou profesí je stát se profesorkou literatury. Já vím, že to zní nejspíš šíleně. Všichni mi říkají: „A víš, jak dlouho na to budeš studovat?‘‘ nebo „Strávíš celý život tím, že budeš studovat a nebudeš mít ze života vůbec nic.“ Ale já se nenechávám odradit. Celý život mi házel někdo klacky pod nohy a já jsem jednoho krásného dne pochopila, že čas od času je nutné být tak trochu sobecký a jít si za svými sny. Samozřejmě, že jich mám víc a mým jediným snem není jen ležet v knihách.

Můj sen stát se profesorkou bych asi definovala jen tím, že miluji knihy jako... jako sůl. Bez které, jak všichni víme, se žádný kuchař neobejde. Asi bych nedokázala přesně definovat proč zrovna to, ale rozhodně vím, že svoji budoucnost chci zasvětit knihám, literatuře a spisovatelům, které zbožňuji. Možná se nestanu profesorem, ale doufám, že alespoň stále zůstanu u knih.

Agáta Balejová, 2.K

Vysloužilová Hana

Vysněná práce

Já žádnou vysněnou práci nemám. Mám sny, které si chci splnit. Mám touhy, které chci naplnit. Ale jasně odmítám žít v konzumních názorech, kde člověk potřebuje práci, aby se vůbec uživil a promrhal svůj život. Máme jen jeden a já ho nehodlám strávit zavřená v práci jako ptáček v kleci, abych pak peníze využila pouze na svoji obživu.

Mou vysněnou „prací“ je tedy život. Chci jej žít, protože to je to úplně nejdůležitější. Nemám ráda současný systém, ve kterém musíme chodit do školy, ve kterém musíme chodit do práce. Nic nám to nepřináší a já chci žít život, kde se mohu rozvíjet. Kde se mohu něco dozvědět. Kde mohu šplhat po žebříčku vědomostí a schopností vzhůru.

Chci dělat, co mne baví. Chci pomáhat lidem a zvířatům. Chci se starat o životní prostředí. Chci být šťastná. To je moje „práce“.

Zdroje:

Obr. 1 – AUTOR NEUVEDEN. youtube.com [online]. [cit. 8.9.2016]. Dostupný na WWW: https://www.google.cz/search?q=%C5%BEivot&rlz=1C1VFKB_enCZ678CZ678&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjLw9W-tf_OAhWjNJoKHTPZC4AQ_AUICCgB&biw=1024&bih=475#tbm=isch&q=freedom+nature&imgrc=f8kDa5iObReIOM%3A

Obr. 2 – AUTOR NEUVEDEN. personality-central.com [online]. [cit. 8.9.2016]. Dostupný na WWW: https://www.google.cz/search?q=%C5%BEivot&rlz=1C1VFKB_enCZ678CZ678&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjLw9W-tf_OAhWjNJoKHTPZC4AQ_AUICCgB&biw=1024&bih=475#tbm=isch&q=freedom+nature&imgdii=f8kDa5iObReIOM%3A%3Bf8kDa5iObReIOM%3A%3Bu6KT_PNY4y45KM%3A&imgrc=f8kDa5iObReIOM%3A

Obr. 3 – AUTOR NEUVEDEN. www.pinterest.com [online]. [cit. 8.9.2016]. Dostupný na WWW: https://www.google.cz/search?q=%C5%BEivot&rlz=1C1VFKB_enCZ678CZ678&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjLw9W-tf_OAhWjNJoKHTPZC4AQ_AUICCgB&biw=1024&bih=475#tbm=isch&q=freedom+nature&imgdii=f8kDa5iObReIOM%3A%3Bf8kDa5iObReIOM%3A%3BaN8eGAy9q8zQtM%3A&imgrc=f8kDa5iObReIOM%3A

Obr. 4 – AUTOR NEUVEDEN. www.giaidieuxanh.vn [online]. [cit. 8.9.2016]. Dostupný na WWW: https://www.google.cz/search?q=%C5%BEivot&rlz=1C1VFKB_enCZ678CZ678&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjLw9W-tf_OAhWjNJoKHTPZC4AQ_AUICCgB&biw=1024&bih=475#tbm=isch&q=freedom+nature&imgdii=u7VJx80K9abL3M%3A%3Bu7VJx80K9abL3M%3A%3BZFNbZ5QKEYi7tM%3A&imgrc=u7VJx80K9abL3M%3A

Hana Vysloužilová, 2.K

Asszonyi Šimon

Vulkanolog

Vulkanologie je věda, která se zabývá stavbou sopek, jejich vlastnostmi a činností. Pojem pochází z latinského slova "Vulcan", kterým se označoval bůh ohně.

Mým snem je pracovat jako vulkanolog, studovat historii vulkánů, jejich aktivitu, vzhled a velikost. Na sopkách mě fascinuje žhavost magmatu, vyvěrající láva, tavení vyvěrajících hornin. U nás v ČR však žádné aktivní sopky nemáme, a proto bych se musel stěhovat za prací.

Zajímavá by mohla být práce například u sopky Fudži v Japonsku. Na jedné straně sopky se nacházejí volná pláň a stezka pro pocestné, na druhé straně je hotel s uměle vytvořeným jezírkem. Přijde mi neuvěřitelné, že někdo v blízkosti aktivní sopky může postavit hotel. Stavitel tohoto osmipokojového hotelu musel řešit otázku bezpečnosti návštěvníků a majitelů. Nebezpečím jsou zde jak vyvrhované kusy lávy, tak zemětřesení způsobená aktivitou sopky. Stavitelé a architekti vyřešili jeden z těchto problémů zdánlivě jednoduše. U sopky vyhloubili umělé jezírko na ochranu před lávou. Jezero tak tvoří bariéru mezi hotelem a vulkánem.

Fudži má kuželovitý tvar a sopky s tímto tvarem mívají efektivní výbuchy. Ty často zaujímají lidi z hotelu, nebo i cestovatele z cesty na druhé straně vulkánu. Proto je hotel stále obsazený. 

V této práci by mi však mohlo překážet astma. I přesto bych chtěl pracovat u sopek jako vulkanolog.

Zdroj obrázku: http://kowcheg.net/2015/04/07/vulkanolog/ 

Šimon Asszonyi, 2.K

Konečná Anna

DREAM JOB?

Otazník v nadpisu značí mou nejistotu týkající se tohoto tématu - nejistotu, jež pramení z nezkušenosti a neznalosti mnoha profesí, které by mohly můj výběr ovlivnit. Asi se ale budu muset spokojit s omezeností momentálního rozhodnutí právě kvůli mé neznalosti.

Tak co bych tedy chtěla v životě dělat? I přes mé zaměření nemám ambice pracovat v knihkupectví, každopádně to bude zcela jistě má záchrana při studiu vysoké školy (doufejme). Jistá si jsem v tom, že svou práci chci dělat dobře. Nechci být další člověk, co bere plat, jen aby ho bral. Nedokážu svou práci dělat dobře, když nejsem přesvědčena o své užitečnosti v ní. A to bych v zahraničí dělat nemohla.

Dříve bylo mým největším snem vycestovat hned po ukončení středního vzdělání. Jet studovat do zahraničí a najít si tam práci. Začít tam nový život. To se ale změnilo zjištěním, že to není tak růžové a já bych snad i mohla studovat ve Velké Británii či ve Walesu, ale jak si tím nerozbít vztahy, na kterých mi tolik záleží, už jsem nezjistila. Taky jsem nezjistila, co za profesi bych tam mohla dělat, aby v ní člověk narozený v oné zemi nebyl lepší. Dobře, mohla bych překládat české texty do angličtiny a naopak, ale to bych ostatně mohla dělat i z pohodlí domova tady. Moje touha, být ve svém oboru jedna z nejlepších, tedy rozplynula iluzi úspěchu v zahraničí.

Na co se tedy v budoucnu zaměřím? Na získání dostatku vzdělání k tomu, aby mě společnost mohla brát vážně. Následně pak na získání praxe v nějakém zaměstnání a postupem času snad na podnikání v něčem, co mě nadchne, či v čem se postupem času zdokonalím. Reformovat či inovovat by mělo být cílem každého, tak se dejme do práce.

ZDROJ: NEZNÁMÝ. weheartit.com [online]. [cit. 13.9.2016]. Dostupný na WWW: http://weheartit.com/entry/258754407/search?context_type=search&context_user=Marilu95&query=motivation

Veronika Lipmanová, 2.K

Lipmanová Veronika

DREAM JOB?

Otazník v nadpisu značí mou nejistotu týkající se tohoto tématu - nejistotu, jež pramení z nezkušenosti a neznalosti mnoha profesí, které by mohly můj výběr ovlivnit. Asi se ale budu muset spokojit s omezeností momentálního rozhodnutí právě kvůli mé neznalosti.

Tak co bych tedy chtěla v životě dělat? I přes mé zaměření nemám ambice pracovat v knihkupectví, každopádně to bude zcela jistě má záchrana při studiu vysoké školy (doufejme). Jistá si jsem v tom, že svou práci chci dělat dobře. Nechci být další člověk, co bere plat, jen aby ho bral. Nedokážu svou práci dělat dobře, když nejsem přesvědčena o své užitečnosti v ní. A to bych v zahraničí dělat nemohla.

Dříve bylo mým největším snem vycestovat hned po ukončení středního vzdělání. Jet studovat do zahraničí a najít si tam práci. Začít tam nový život. To se ale změnilo zjištěním, že to není tak růžové a já bych snad i mohla studovat ve Velké Británii či ve Walesu, ale jak si tím nerozbít vztahy, na kterých mi tolik záleží, už jsem nezjistila. Taky jsem nezjistila, co za profesi bych tam mohla dělat, aby v ní člověk narozený v oné zemi nebyl lepší. Dobře, mohla bych překládat české texty do angličtiny a naopak, ale to bych ostatně mohla dělat i z pohodlí domova tady. Moje touha, být ve svém oboru jedna z nejlepších, tedy rozplynula iluzi úspěchu v zahraničí.

Na co se tedy v budoucnu zaměřím? Na získání dostatku vzdělání k tomu, aby mě společnost mohla brát vážně. Následně pak na získání praxe v nějakém zaměstnání a postupem času snad na podnikání v něčem, co mě nadchne, či v čem se postupem času zdokonalím. Reformovat či inovovat by mělo být cílem každého, tak se dejme do práce.

ZDROJ: NEZNÁMÝ. weheartit.com [online]. [cit. 13.9.2016]. Dostupný na WWW: http://weheartit.com/entry/258754407/search?context_type=search&context_user=Marilu95&query=motivation

Veronika Lipmanová, 2.K

Krejčová Pavla

Vysněná práce

Když jsem byla malá, povolání mých snů bylo stejné jako asi u všech malých holčiček. Jednu dobu jsem chtěla být herečka, potom zpěvačka, jednu dobu samozřejmě i princezna nebo královna a bylo mi jedno, jestli to je uskutečnitelné, nebo ne. Od dob princezen a královen se toho mnoho změnilo, ovšem ani teď v mých šestnácti letech se nemůžu rozhodnout, do čeho se vrhnout a někdy si říkám, že se snad vrátím k té princezně či královně.            

Jsem velice nerozhodný člověk, všechno mi dlouho trvá a nemám ráda velké rozhodování. Proto si asi dokážete představit, jaký to ve mně byl vnitřní boj posledních pár let, kdy jsem se snažila přijít na kloub tomu, co to vlastně chci v životě dělat. Prošla jsem tolika fázemi, že už si všechny ani nepamatuji, vždy jsem se pro nějakou profesi nadchla, vydrželo mi to pár měsíců a pak to bylo pryč. Ovšem teď, už to bude skoro rok, co jsem se konečně pro něco nadchla a ono to nešlo pryč, zůstalo to tu se mnou a já si to teď velmi hýčkám. Nadchla jsem se pro psychologii, pro pochopení nás samotných, pro pomáhání druhým.

Mým velkým snem je tedy studovat psychologii a posléze se v této branži uplatnit. Nesmírně ráda bych si přála v budoucnu mít místo, kam se budou lidé často vracet a já jim budu moci pomáhat, radit, konzultovat a prostě si povídat. Chtěla bych, abych mohla pomoci mladým lidem, jako jsem teď já, pochopit sami sebe, ukázat, jak se vypořádat s temnými myšlenkami a stresovými situacemi. Chtěla bych pomoci dospělým, kteří se v životě ocitli na místě, kde nikdy být nechtěli a neví, jak sami se sebou pohnout a co udělat pro svoje štěstí.

Vychází to z mého vlastního života, tahle touha pomáhat. Ještě teď je pro mne někdy nesmírně těžké jenom vylézt z postele a přinutit se fungovat, a když jsem byla v tom nejhorším období, moc jsem si přála mít někoho, kdo by mi řekl, co přesně dělat, abych se postavila znovu na nohy. Mí rodiče si prošli bolestivým rozvodem a ani oni neměli s kým se o to podělit, neměli tu osobu, která by jim nestranně napověděla tu správnou cestu.

A tak teď jen doufám, že to není jedna z těch mých fází a že už tohle vysněné povolání ode mne neodběhne a že se mi podaří být přesně tím člověkem, kterého tolik lidí potřebuje a možná o tom zatím ani neví.

Pavla Krejčová, 2.K

Vávrová Natálie

Moje vysněná práce

Já mám svoji vysněnou práci jasnou. Chtěla bych se stát pilotem a testovat ultralehká letadla. Ultralehká letadla jsou malá, co se hmotnosti týče, dosahují pouze 600 kg. Kromě testovaní bych pořádala vyhlídkové lety pro zájemce.

Tohle je ale opravdu jen vysněná práce, protože k dosažení svých cílů bych se musela naučit jednu maličkost, a to je létat. Mnoho lidí by jistě namítlo, že je to opravdu maličkost, ale mýlí se. Pilotní průkazy (a vůbec letadla samotná) jsou drahá záležitost, proto nemá většina lidí vůbec šanci jich dosáhnout.

Další věc, která mi značně komplikuje můj sen, jsem já sama, protože jsem neschopná, nesamostatná a hloupá. Nevzdávám se však, koneckonců můžu pořád snít, a to je věc, kterou mi nikdo nemůže vzít. Můj strýc byl taky pilot a věnoval mi všechny své časopisy a knihy, podkladů mám tedy dostatek. Strávit život v oblacích a umět lítat - to je můj sen a rovněž moje vysněná práce.

Natálie Vávrová, 2.K

PF2017 od našich žáků